Ahojte, tady vaše kulinární dobrodruhyně! Pokračujeme v našem brazilském dobrodružství a po polévce s děsivým názvem kohoutí hlava, přišlo na řadu něco pořádného – hlavní chod!
A když máte Brazílii, nemůžete ignorovat maso. Přece jen, je to jako kdyby vám padlo Slovensko a vy jste nezkusili udělat bryndzové halušky (i když galinhada nezanechá tak charakteristickou vůni ve vaší kuchyni po další tři dny).
Galinhada – brazilské šafránové kuře, co rozsvítí vaše chuťové pohárky i peněženku
Tahle nádherně barevná směs rýže a kuřete je něco jako brazilská verze paelly. Představte si, že přimícháte trochu karnevalu do vaší večeře – přesně tak chutná galinhada. A nejlepší na tom je, že ji dokážu udělat i já (ačkoliv jsem musela přestat počítat, kolikrát jsem přeskočila z videa na mobilu na sporák a zpět).
Zuzčin pokus o autentickou Galinhadu (aneb jak jsem investovala týdenní výplatu do šafránu)
Suroviny (které většinou najdete v běžném obchodě… až na ten šafrán, za který jsem musela prodat ledvinu):
- 6 kuřecích hurních stehen s kůží (asi by šlo použít i prsa, ale stehna jsou prostě štavňatejšíä
- 1 lžička soli
- 1/2 lžičky černého pepře
- 1/2 lžičky mletého kmínu
- 1 špetka šafránových vláken (neboli “proč je tohle tak drahé?!”)
- 60 ml horké (ne vařící) vody na louhování šafránu
- 2 lžíce olivového oleje
- 1 cibule, nakrájená (slzy jsou součástí procesu – obzvlášť když vidíte cenu šafránu)
- 1 červená paprika, nakrájená na kostičky
- 3 stroužky česneku
- 2 hrnky dlouhozrnné rýže, propláchnuté
- 120 ml bílého vína
- 2 lžíce rajčatového protlaku
- 750 ml kuřecího vývaru
- 1 bobkový list
- 1 rajče, nakrájené na kostičky (použijte čerstvé stojí to za to)
- 1 hrnek mraženého hrášku
- Šťáva z 1 citronu (pro ten “wow” efekt na konci)
- 2 jarní cibulky na ozdobu (aby to vypadalo, že víte, co je food styling)
Postup (neboli “jak jsem se stala kuchařkou a synchronizovanou plavkyní zároveň”):
- Kuřecí stehna jsem vyndala z lednice asi 30 minut předem. Prý je to důležité pro rovnoměrné tepelné zpracování. Já si spíš myslím, že je to proto, aby slepice měla čas se rozloučit s chladnějším posmrtným životem předtím, než skončí na pánvi.
- Mezitím jsem louhovala šafrán v horké vodě. Za tu cenu jsem čekala, že ta voda začne zářit nebo hrát národní hymnu Íránu, ale ona jen změnila barvu na žlutou. Trochu zklamání za 80 Kč, upřímně.
- Kuře jsem osolila, opepřila a přidala kmín. Zatímco se “aklimatizovalo” na pokojovou teplotu, já jsem si mezitím stihla projít fotky z brazilských pláží a přemýšlet, proč vlastně trávím sobotu v kuchyni místo na Copacabaně.
- Na rozpálenou pánev jsem nalila olej a položila kuře kůží dolů. Ten syčivý zvuk je pravděpodobně to nejblíž, co se kdy dostanu ke zvuku karnevalového samby. Po 3-4 minutách, kdy kůže vypadala jako bronz z korintské olympiády, jsem kuře otočila.
- Tady začala moje synchronizovaná kuchyňská choreografie. Kuře na talíř, do pánve cibuli s paprikou, pak česnek (pozor, nespálit – spálený česnek je jako špatný make-up, všichni to vidí, ale nikdo to nekomentuje). Pak rýže, víno, odpaření…
- Přidala jsem rajčatový protlak, vývar a tu drahocennou šafránovou vodu. Položila jsem na rýži bobkový list a vrátila kuře do pánve. Zatímco se všechno začalo zlehka vařit, já jsem přemýšlela, jestli Brazilci mají také takový stres při vaření, nebo jestli jim při tom hraje v pozadí bossa nova a oni se pohupují v rytmu.
- Po 12 minutách, kdy rýže byla skoro hotová, jsem přidala rajče a hrášek. Tady jsem si všimla něčeho geniálního – žlutá rýže, červená paprika a zelený hrášek tvoří brazilské národní barvy! Byl to záměr, nebo kosmická náhoda? Rozhodla jsem se, že to byl záměr, protože to zní mnohem sofistikovaněji.
- Nakonec přišla závěrečná tečka – citronová šťáva a nasekaná jarní cibulka. Ten moment, kdy pokapete hotové jídlo citrónovou šťávou, je jako když návrhář přidá poslední detail na šaty před módní přehlídkou – ten moment, kdy si řeknete: “Teď je to dokonalé!”
Výsledek? Explodující chutě v ústech (a hrdost na Instagramu)
Když jsem galinhadu dokončila, byla jsem nervózní. Nevypadalo to jako na obrázku (ale co v životě ano, že?). Ale když jsem to servírovala na talíř, vypadalo to vlastně docela obstojně!
První sousto bylo… wow. Ta kombinace šafránu, kuřete a citronu je jako poslouchat Antônia Carlose Jobima při západu slunce na pláži Ipanema – prostě to funguje na všech úrovních.
Vlado, který obvykle má připomínky k mému vaření stylem “příště méně soli” nebo “tohle je jedlé”, tentokrát celé jídlo zhltl v naprostém tichu. A když si vzal přídavek, věděla jsem, že jsem zvítězila nejen v kuchyni, ale i v životě. Jeho jediný komentář byl: “Není divu, že Brazilci jsou tak veselí, když jí takhle.”
Tip od vaší kuchyňské cestovatelky
Po důkladném průzkumu (čti: sledování videí na YouTube při konzumaci zbytků galinhady) jsem zjistila, že každý region v Brazílii má svou vlastní verzi. Někde přidávají olivy, jinde kukuřici, někde dokonce i malé kousky choriza.
Pro ještě autentičtější chuť můžete zkusit přidat deniné koření, ale já jsem se spokojila s kmínem a šafránem. Koneckonců, investovala jsem do šafránu tolik, že ho musím spotřebovat, než se moje banka začne ptát, proč jsem náhle začala utrácet jako milionářka.
Příště se vrhnu na sladkou tečku – Brigadeiro kuličky, protože žádná brazilská kulinární výprava není kompletní bez čokoládové odměny! Po galinhadu mám ale pocit, že laťka je nastavená pěkně vysoko! To je ale riziko našeho kulinárního dobrodružství – někdy překvapíte sami sebe (a jindy si vzpomenete, proč jste radši objednávali pizzu a místo vaření si pouštěli Netflix)
Dobrou chuť a nezapomeňte, že nejlepší způsob, jak cestovat bez letadla, je právě přes žaludek!
P.S. Pokud vám teď do hlavy hraje “Girl from Ipanema”, vězte, že vaření s brazilskou hudbou v pozadí zlepšuje chuť o dalších 50%. Vědecky nepodloženo, ale kuchyňsky potvrzeno!