Vítejte v zemi, kde se deštné pralesy setkávají s metropolemi a kde se každé jídlo podává s pořádnou dávkou vášně! Brazílie není jen domovem fotbalu a karnevalu, ale představuje fascinující směsici kultur, chutí a vůní, která vás okamžitě pohltí.
Brazílie je největší zemí Jižní Ameriky a pátou největší na světě. Domov Amazonie, nádherných pláží, samby, karnevalu a fotbalu. Ale věděli jste, že je to také země neuvěřitelné kulinářské rozmanitosti?
Brazilská kuchyně je fascinující mix vlivů – původních indiánských obyvatel, portugalských kolonizátorů a afrických otroků, kteří si s sebou přinesli své kulinářské tradice. Plus portugalská kolonizace přinesla vlivy z Asie, zejména koření. Všechny tyto kultury společně vytvořily to, co dnes známe jako brazilskou kuchyni. (Něco jako když se u nás v bytě srazí moje a Vladova představa o úklidu – chaos, který překvapivě funguje.)
Brazilská gastronomie – od fazolí po piraně
Tradiční jídla, která přežila staletí
Pokud bychom se podívali do minulosti, původní obyvatelé se živili především lovem, rybolovem a sběrem divokých plodů. Manioková mouka (farinha) byla a stále je základem mnoha pokrmů. Jejich techniky přípravy jídla jako “moqueca” (dušení ve velkých hliněných nádobách) se používají dodnes.
Feijoada – tohle je absolutní klasika. Černé fazole vařené s různými druhy masa (často méně ušlechtilé kousky jako uši nebo ocásky). Jí se s rýží, kousky pomerančů a farofou (pražená manioková mouka). Původně prý bylo toto jídlo vytvořeno otroky, kteří dostávali zbytky masa od svých pánů. Dnes je to národní jídlo, které se tradičně podává ve středu a v sobotu. (Trochu jako naše české “co dům dal”, jen exotičtější a bez výčitek, že jsme zase nevyhodili ten týden starý salám.)
Acarajé – smažené koule z černookých fazolí plněné krevetovou pastou, okrou a jinými dobrotami. Pochází od afrických otroků a dodnes se prodává na ulicích, zejména ve státě Bahia. (Něco jako naše koblihy, ale slané a bez cukru – takže vlastně úplně jiné, ale taky fritované, no.)
Maniçoba – tradiční amazonské jídlo, kde se maniokové listy vaří po sedm dní (!), aby se odstranily jedovaté látky. Pak se přidá maso, klobásy a koření. (Sedm dní vařit jedno jídlo? To bych nvydžela, začínám být netrpělivá už po 7 minutách.)
Moderní brazilská kuchyně
Rodízio – nekonečné servírování různých druhů masa přímo ze špejlí nebo mečů. Tenhle styl stravování vznikl v jižní Brazílii mezi gaúči (kovboji) a dnes jsou tyto restaurace populární po celém světě. (Vladův sen – maso nosí přímo ke stolu a jediné, co musíš udělat, je otevřít pusu.)
Açaí bowl – superpotravina, která se stala globálním hitem. V Brazílii se ale açaí tradičně jí slaně, často s rybou a maniokovou moukou. Sladká verze s ovocem a granolou je novější vynález. (V Česku za tuto mističku zaplatíte jako za večeři pro dva, v Brazílii je to běžná svačinka.)
Coxinha – kuřecí krokety ve tvaru kapky, které jsou dnes populární ve všech pouličních stáncích. Název znamená “malé stehýnko” a jejich tvar má připomínat kuřecí stehno. (Ideální jídlo po páteční noci v klubu, když potřebujete něco absorbovat všechen ten alkohol.)
A co mě opravdu dostalo, byla zmínka o polévce z piraní! Ano, čtete správně. V oblasti Amazonie je tradiční pokrm “Caldo de Piranha” – vývar z těchto obávaných ryb, který údajně dodává sílu a je považován za afrodiziakum. Bohužel, piraně se v našem místním Lidlu neprodávají, takže tuhle specialitu jsem musela vynechat (a Vlado vypadal docela úlevně, pravděpodobně si představoval, jak by ty piraně mohly sníst jeho dřív než on je).
Další zajímavostí je Tacacá – polévka ze žlutého manioku, jammsu a krevetové pasty podávaná v tykvi, kterou musíte vypít velmi rychle, protože obsahuje džambu – bylinu, která vám znecitliví ústa. (Něco jako když si dáte příliš pálivé chilli a pak se snažíte předstírat, že je vše v pořádku, zatímco vaše chuťové buňky vyhlašují stav nouze.)
Mé brazilské menu
Po několika dnech výzkumu a zvažování dostupnosti ingrediencí (a poté, co jsem zjistila, že anakondy ani tapíři se v Česku běžně neprodávají), jsem se rozhodla pro následující menu:
Předkrm: Pão de Queijo
Začala jsem s brazilskými sýrovými bochánky. Jsou bezlepkové, protože se připravují z tapiokového škrobu místo mouky. Křupavé zvenku, měkkoučké uvnitř a plné sýrové chuti. Už během pečení se celý byt naplnil božskou vůní a každý, kdo přijde na návštěvu, po nich okamžitě skočí. Vybrala jsem je, protože jsou relativně jednoduché a v Česku se dají sehnat všechny ingredience. (A také proto, že na rozdíl od mnoha brazilských receptů, tenhle nevyžadoval ingredience, jejichž jména neumím vyslovit.)
Polévka: Cabeça de Galo
Pro druhý chod jsem připravila polévku Cabeça de Galo, neboli “kohoutí hlava”. Navzdory děsivému názvu jde o lahodnou polévku s rajčaty, česnekem, vejci a koriandrem. Proč “kohoutí hlava”? Prý proto, že vejce v polévce připomíná kohoutí hřebínek. (Osobně si myslím, že to vymyslel nějaký šéfkuchař, který nechtěl přiznat, že náhodně smíchal zbytky z lednice a vyšlo z toho něco jedlého. Známe to všichni, ne?)
Hlavní chod: Galinhada
Jako hlavní jídlo jsem připravila Galinhadu – brazilskou verzi kuřete s rýží, plnou barev a chutí díky kurkumě a dalšímu koření. Je to něco jako paella, ale s brazilským twistem. Tradičně se připravuje s celým naporcovaným kuřetem, ale já jsem použila jen honí stehna, protože jsem jednoduše líná vykošťovat.
Dezert: Brigadeiro
Brazilci milují sladké a brigadeiros jsou jejich národní pochoutkou. Tyto malé čokoládové kuličky obalené v čokoládové strouhance (nebo téměř čemkoliv) jsou neodolatelné. Původně byly vytvořeny po druhé světové válce, kdy byl nedostatek surovin. Dnes jsou neodmyslitelnou součástí brazilských oslav. Jsou jednoduché na přípravu a chutnají božsky – jako nejvíc čokoládové lanýže, jaké si dokážete představit. (Plus, po jejich přípravě budete mít čokoládu i za nehty, ve vlasech a na oblečení – perfektní alibi, proč jste jich půlku snědli ještě před servírováním.)
Závěrečné hodnocení
Musím říct, že brazilská kuchyně byla skvělým startem naší výzvy. Jídla byla plná chutí, barev a byla překvapivě dobře realizovatelná i v českých podmínkách. Vlado byl nadšený (nebo to aspoň dobře předstíral)
Brigadeiro se staly okamžitým hitem a budu je určitě dělat i mimo tuhle výzvu. Cabeça de Galo byla překvapivě svěží a Galinhada – no, řekněme, že jsem zjistila, že rýže a kuře se dá dělat na víc jak 1 způsob, a stálo to za to. A Pao de quiejo? Ty zmizely z talíře rychlostí světla, takže soudím, že úspěch.
A co vy? Máte také nějaké kulinářské výzvy nebo tipy na zajímavé brazílske recepty, které bychom měli ještě vyzkoušet? Napište do komentářů!
Vaše světoběžnice z kuchyně, Zuzka (s rukama stále vonícími po čokoládě a hlavou plnou nápadů, jak kulinářsky traumatizovat svého přítele)